Jak drak potkal dračici

příběh o marnivosti

Jednou si Franta a Alice vyletěli na výlet a potkali dalšího draka. A byla to samice, krásná dračice. Akorát, že ta dračice Frantu hrozně otravovala.  "Já chci tuňáka." "Nemáš tuňáka? " "Dáš mi tuňáka?" Otravovala pořád ta dračice. 

Frantu to sice štvalo, ale protože do ní byl tak trošinku zaláskovaný, šel jí chytit tuňáka. Potom, když jí přinesl tuňáka, říkala, že už ho nechce. "Já chci tresku." "Běž mi chybit tresku." A tak jí šel Franta chytit tresku. Toho tuňáka sám potají snědl.

No a potom, když už jí přinesl tu tresku, tak jí ta dračice taky nechtěla. A začala otravovat s kaprem. "Já nechci tresku, já chci kapra." A tak šel Franta chytit kapra. A tresku potají snědl. 

No a když se potom vrátil s kaprem, tak dračice říkala, že už ho nechce. "Já nechci kapra, já chci úhoře." Franta kapra potají snědl, ale pro úhoře se mu nechtělo. Úhořů se totiž hrozně bál. Tak řekl: "Promiň, já ti toho úhoře nemůžu donést, já se úhořů hrozně bojím.  Stejně bys ho nechtěla jako ty tři předchozí. "

Dračice se urazila a odletěla. A tak už Franta nebyl poskokem marnivé dračice. A vlastně byl i docela spokojený, protože měl tuňáka, tresku a kapra. A taky hlavně proto, že od ní měl konečně klid. Pak spokojeně odletěl se svou dračí jezdkyní. Vzhůru k dobrodružstvím.

Jak se franta utkal se zlým drakem

příběh o krutosti 

Franta a Alice letěli dál a dál. Najednou něco zapálilo pobřeží před nimi. Byl to jeden zlý drak. Když přistáli na pevnině, byl Franta strašně moc ve střehu. Ale i tak do něj ten zlý drak vší silou strčil. Franta spadl z útesu. 

Naštěstí draci umějí létat. Franta to taky uměl. Vzlétl z útesu a utkal se se zlým drakem tváří v tvář. Rvali se drápy, kousali se zubama, tloukli se ocasy, bušili do sebe hlavama, mlátili se křídly, podpalovali se, plivali na sebe kyselinu, vyplazovali na sebe jazyky a píchali se ostny. Byl to souboj roku.

Franta zlého draka strčil z útesu. Zlý drak se pořád nevzdával. Sebral poslední síly a pokusil se vyletět. Ale nešlo to. Byl moc unavený a zraněný. Na to, aby se vzdal byl ale moc krutý.  Pořád zvládl chrlit kyselinu a šlehat plameny. Při pokusu zabít Frantu ale sám spadl z útesu a tím Franta vyhrál. 

Alice pořád nemohla pochopit, co se to vlastně stalo. Proč ten drak byl tak zlý a útočil na Frantu. Franta povídá: "To je jednoduché, chtěl zabrat moje území. U draků to funguje tak, že když jeden chce něco, co má ten druhý, tak se spolu rvou. Ten, kdo prohraje, přijde o všechno." 

"Ty jo, Franto, tak to je hodně drsné. U lidí to funguje tak, že pokud něco chceš, nejdřív poprosíš, zkusíš se rozdělit nebo domluvit a ne, že se začneš hnedka rvát." Franta se šibalsky usmál. "To jsem rád, že jsem drak." Zamával křídly a spokojeně odletěl se svou dračí jezdkyní. Vzhůru k dobrodružstvím.

franta a posvátný tuňák

příběh o žravosti

Jednoho dne, když se Alička probudila, tak tam byl její nejlepší kamarád drak Franta. A prosil o tuňáka. Tak dostal tuňáka. Franta byl spokojený, ale chtěl se proletět. Tak se šli proletět. 

Když letíte na drakovi, je nutné udržet se v klidu, protože draci vycítí strach. Alice ale strach neměla. Měla draky ráda a nebála se jich. Letěli a letěli a pak ještě letěli, ještě letěli a pak už se jim letět nechtělo, tak zastavili na malém ostrově.

Tam Franta našel posvátného tuňáka. "Já si pošmáknu," olizuje se Franta. "Tohle je král všech tuňáků. Obří posvátný tuňák. Tuňák všech tuňáků. Ze všech tuňáků nejtuňákovější." Ale v tom se to stalo. Našli je lovci draků! Obklíčili je, chytili a zavřeli do klece. Franta měl ale obrovskou chuť na toho tuňáka. "Já chci tuňáka," naříkal. "Dejte mi tuňáka!"

"Franto, to nejde, jsme zavření v kleci a všude kolem jsou lovci draků, " řekla Alice. Frantovi to bylo jedno, chtěl tuňáka a to hned. Franta to nevydržel a klec roztřískal. Vrhl se na tuňáka a sežral ho. Lovci se vyděsili a utekli. Takovou žravou bestii ještě neviděli. Pak Franta osvobodil Aličku a spokojeně odletěli vstříc novým dobrodružstvím. 

alice a dračí mládě

příběh o přátelství 

Alička se nudí doma. Najednou uslyší nějaké divné zvuky z venku. Hrozně jí to zajímá. Vypadá to, že to jde z lesa. Tak to jde prozkoumat. V lese našla velké vejce, které bylo do tyrkysova s hvězdičkami na skořápce. Tak ho vzala domů.

Po čase se na tom vajíčku objevila puklinka. Aha, to byl ten divný zvuk, co slyšela. Něco bylo uvnitř. Aličku to hrozně zajímalo, nechtělo se jí čekat, až se to "něco" proklube. Zároveň věděla, že musí. Kdyby vejce sama rozbila, to "něco" by mohlo umřít. Rozhodla se, že počká. A vyplatilo se to.

Za pár dnů tam byla druhá puklina. Tentokrát větší. Za dalších pár dnů, tam byla ještě větší puklina. A za dalších pár dnů tam byla ještě větší. Až nakonec to vajíčko puklo. Na svět se vyklubal drak. Krásný malý drak.

Alice se ho nebála. Měla draky moc ráda a hodně o nich věděla. A ten dráček jí nabídnul nejlepší přátelství. A Alice řekla ano. A tak byli nejlepší přátelé. A drak dostal jméno Franta. 

Po čase se drak zvětšil tak, že na něm Alice mohla létat. A pak to všechno začalo. Začalo skvělé dračí dobrodružství.